Thinking x Bullshits x Others

Every wound will shape me, every scar will build my throne

23. august 2015 at 20:32 | Dark Devil |  Shits
Začínám zjišťovat, že čím déle něco trvá, tím víc mi to pije krev. Když jsme se na začátku prázdnin v naší "partě" pohádaly, bylo mi to tak nějak jedno, pořád jsem si opakovala, že to po pár ndech přejde a pak si to všechno vyříkáme, ale očividně jsem se zase jednou přepočítala. Očividně se tak nějak s některými lidmi zvládneme ignorovat celé prázdniny, a co mě na tom mrzí nejvíc, že i když byla z jedné strany snaha to napravit, druhá strana odmítla a vlastně to vypadá, že druhé straně ani moc nechybíme. Trochu to zabolí, vzhledem k tomu, že před prázdninama to bylo samé : ,,Hlavně si budeme psát. A pojedeme támhle a podnikneme tohle." Poslední rok před námi, tak proč ho nezačít něčím... originálním? heh..

Nemám tušení, kudy se to můj hudební vkus poslední dobou ubírá, but who cares..
Báj d vej, on je celkem cute... (ale jenom trochu, maličko, a vůbec.. nic jsem neřekla..)

Přehodnotila jsem některá svá rozhodnutí a jestli jsem na něco opravdu hrdá, tak je to fakt, že jsem si posbírala všechnu svou hrdost, dala se dohromady a pravděpodobně jsem HO vytočila naprosto k nepříčetnosti a dá mi konečně pokoj. Vůbec nechápu, jak jsem mohla vůbec nad něčím z toho, co mi napsal uvažovat, ale naštěstí jsem zmoudřela dřív, než jsem to stihla zase všechno parádně podělat. Nejspíš už se mnou nikdy nepromluví, ale musím upřímně konstatovat, že je mi to jedno. (A jak ho znám, tak stejně ještě není všem dnům konec, ale aspoň pro teď jsem vyhrála). Vůbec nechápu, kde se tohle všechno tak hrozně zvrtlo, protože byli doby, kdy jsme my dva mohli společně fungovat jako lidi. Jenže nic netrvá věčně... očividně.

Poslední dobou si přijdu hrozně prázdně a otupěle. Věci, které mě kdysi doháněli na pokraj zhroucení a nad kterýma jsem málem uronila slzy, mi jsou teď najednou úplně fuk. Někde v hrudi mám takový ten zvláštní pocit, že bych měla projevit nějakou emoci, že bych se k tomu měla nějak "vyjádřit", ale ve finále se do ničeho nedokážu donutit a cítím se prostě prázdně. Jako bych najednou nebyla schopná projevit ani ten pitomej smutek, bolest... cokoliv.

Nedávno si mě bratránek s kamarádkou podali, že jsem si přišla, jako bych před nimi stála nahá. Vždycky mě na bratranci děsilo, že má odhad na lidskou psychiku a na to, jaký člověk je celkově a ani mu o sobě nemusíte nic říct. O to horší je, že my spolu prakticky vyrůstáme a i když ani on není ten, komu bych se svěřovala se vším, pořád toho o mně dost ví a o to lepší obrázek si na mě udělá. Vypitvali mě tak do podrobna a rozebrali každou mou buňku, že mé staré já by pravděpodobně skočila z okna nad poznáním, že můj život stojí za houby, mé nové já, které tam sedělo, jen krčilo rameny a smířeně kývalo na všechno, co řekli. Bylo mi fuk cokoliv, co se mi pokoušeli poradit, jen jsem tam seděla a říkala si : ,,Kývej a ono je to přestane bavit." Nejspíš to ze mě dělá naprosto hrozného člověka, ale v tu chvíli mi to prostě přišlo jako jediné řešení. Možná ode mě čekali víc... Kdo ví, možná i já jsem toho od sebe čekala víc.

A místo užitečných věcí, jako třeba balení si věcí, dělám samé blbosti, jakože třeba sepusuju tohle, lakuju si u toho nehty a uvažuju o tom, že se pokusím natučit se tanec, kerej mi bude naprosto k ničemu. Nesnáším balení.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama