Thinking x Bullshits x Others

I am the designer of my own catastrophy

8. august 2015 at 20:36 | Dark Devil |  Thinking
(A víte co, kašlu na to, uvažovala jsem nad tím, co jsem napsala možná až moc dlouho a možná až moc zbytečně, ale taková prostě jsem a třeba mě za to zastřelte, mucQ, vím, že jsem s článkama nemožná a co napíšu, většinou smažu, ano, za to se zase zastřelím sama, mucQ podruhé, a slibuju, že už to divné slovo na M nikdy nenapíšu)

Občas nechápu, jak je možné, že v jednu chvíli jste spokojení s tím, jak se váš život ubírá a jak se věci vyvíjí a v další chvíli, během mrknutí oka, nenávidíte úplně všechno, na co se podíváte a máte takový ten skličující pocit, když pomyslíte na vaši budoucnost. Možná už jsem z toho všeho zešílela nebo se k tomu hodně blížím.

Každý si nějak vysnije, jak by chtěl, aby se jeho život v budoucnu ubíral. I já jsem si vysnila svou dokolanou budoucnost, i když tam jsou pořád nějaké díry a i když si pořád nejsem úplně jistá, co vlastně chci dělat. Na jednu stranu si říkám, že je dobrý udělat si nějaký zevrubný plán, které se pak budete držet a podle kterého budete postupovat, na druhou stranu si říkám, že je to blbost, protože pokud se vám nepovede aspoň část toho, co jste si představovali, budete zklamaní.

Nejvíc mě děsí na budoucnosti to, že nebudu schopná dokázat to, co bych chtěla. Mám spoustu vysněných plánů o tom, jak bych chtěla cestovat, jak bych se chtěla přestěhovat do jiné země a žít tam, jak bych chtěla zažít něco bláznivého a šíleného, na co bych mohla vzpomínat po zbytek života, ale mám strach, že nic z toho se nestane. Vím, že je to jen a jen na mě a na tom, jak moc se budu snažit, ale když vidím, jak se můj život vyvíjí do teď, nejradši bych si nafackovala.

Vždycky pro mě bylo těžké nějak začít. Nikdy nevím, čeho se chytit jako první, aby se všechno dalo nějak do chodu, ale když po stopadesáti úhlech pohledu a věčného dumání nad tím, jak, kde a proč, konečně přijdu na to finální jak a zjistím, že to zase není tak těžké, jak jsem si představovala, jde to pak rychleji. Jenže udělat ten první krok je pro mě, jak se zdá, nadliský úkol. Můžu za tohle vynit jenom samu sebe a moc dobře to vím, ale každý jsme nějaký. Můžu se nenávidět od rána do večera a nadávat si za svou neschopnost, ale nikam to nepovede. Prostě se musím sebrat a začít úplně z ničeho, abych to mohla dotáhnout někam.

A až jednou přijdu na to, co doopravdy chci, budu muset přestat "fňukat" a něco pro to udělat.

Možná proto, kdykoliv se mě někdo zeptá, jak to vidím do budoucna, odpovídám, že nevím. Je to jednodušší, než vysvětlovat vše, co jsem si vysnila. Protože když bych neuspěla, neselhala bych jenom ve svých očích, ale selhala bych i v očích ostatních.

(taky se vám zdá, že jsem na tom sluníčku asi neměla bejt tak dlouho?)

P.S. Nevím jak, nevím kdy a a vůbec prostě nevím, ale jednou dokážu to, co chci a pak na všechny, co mi to nevěřili, zvednu s úsměvem middle finger, mucQ (já vím, co jsem řekla, to ta únava a sluníčko)
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Anafory Anafory | Email | Web | 13. august 2015 at 22:13 | React

Copak se někdo dokáže držet svého plánu?

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama