Thinking x Bullshits x Others

Cause I dug myself into this hole all by myself

18. september 2015 at 23:44 | Dark Devil |  Shits
Yeah, hell yeah
You make me want to slit my wrists and play in my own blood
Yeah, hell yeah
You make me want to kill myself just for the fucking fun

Přijdu si jako chodící katastrofa. Nevím, co to za poslední tři dny má jako znamenat, ale zdá se, že alespoň jednou za ten den musím něco provést, jinak by to snad ani nešlo. Ve středu jsem se pokoušela zabít dvě mouchy sešitem. Jedna to schytala, druhá stihla uletět a tak jsem místo mouchy, zabila nakonec lampičku - nebo lépe řečeno žárovku, kterou se mi podařilo naprasknout.
Včera jsem - vlastně ani moc nevím jak se mi to povedlo - rozflákala skleněnou lahvičku s voňavkou v koupelně, takže jsem po celé podlaze měla všude střepy a sbírala jsem je tam snad půl hodiny. A nejspíš jsem je nesebrala všechny, takže jsem to pro jistotu ještě přeluxovala, ale stejně se vsadím, že až si zapomenu vzít boty, tak poznám, kolik střepů tam ještě zbylo.
A dneska jsem stahovala roletu v pokoji a tradááá... spadla na mě záclona i s tyčí. Fakt netuším, co to mam zase za období, ale doufám, že to přejde dřív, než mě třeba srazí vlak, nebo tank, nebo třeba asteroid.


A k tomu všemu je zpátky problém se spaním, za který si ale tentokrát můžu sama, protože čas, kdy už ležím v posteli a měla bych zpát, trávím "radši" velmi užitečným stresováním se maturitou, která jen tak mimochodem je ještě docela daleko, takže... co na to říct? jsem prostě nemožná.. tamtadadááá.. nic nového pod sluncem. Ale tak co, nějak to dopadne když už nemam spát, chci přemýšlet alespoň nad něčím užitečnějším - třeba si vysnívat naprosto nemožné, nepravděpodobné a hloupé scénáře toho, co se nikdy nestane.

Tak nějak celkově vlastně vůbec nevím... Myslela jsem, že mám alespoň částečné rozhodnuto a stanoveno, co dál a co jak bude a pak najednou sedím a zjišťuju, že se mi to všechno hroutí, jako domeček z karet při hurikánu - zkrátka a dobře, nezbydou ani ty trosky. Takže jsem vlastně tam, kde jsem byla na začátku. Nevím nic, nemám nic a je to v hajzlu. Občas bych si dala facku. (Kdyby to ovšem k něčemu pomohlo)

Netuším, proč se tím vším stresuju teď. Netuším, proč se v tom pořád tak pitvám, proč tak brzo, můj mozek je prostě naprosto neskutečná věc, která žije vlastním životem a nutí mě dělat věci, proti mé vůli. Hehe, fakt mi přeskočilo. Ach jo... Ani nevím, co tím chci říct, proč to píšu, proč tohle vůbec dělám. Vždycky si říkám, že napíšu něco užitečnějšího, něco smysluplnějšího a pak nakonec zase skončím u naprosto nesmyslných a nezáživných věcí, které zbytečně moc roztahuju.

Tohle je žalostný....
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement