Thinking x Bullshits x Others

November 2015

Naposledy

24. november 2015 at 19:44 | Dark Devil |  Others
Naposledy..
Jak pochopit to mám?
Naposledy..
Otočím se a utíkám.

Naposledy..
A stejně přeci znova
Naposledy..
Slyším tvoje tichá slova

Naposledy..
Chci ti říct
Naposledy..
Že nezbylo nám vůbec nic

Naposledy
a nikdy víc,
naposledy
vyjdu ti vstříc,
naposledy
a pak už budu pryč,
naposledy
a potom ztratím klíč
od všeho, co kdysi bylo mezi námi,
klíč, který zavřel staré brány
a nechal všechno za nimi.


Život bez kouzel?

16. november 2015 at 23:43 | Dark Devil |  Thinking
Co by byl život bez kouzel? Jen všední, obyčejný zapšklý den, kde se nic neděje, nikdy se nic nestane a všechno je pořád stejné. Že ale kouzla neexistují? Nikdo neříká, že kouzlo musí být nutně něco, co se stane, když mávnete kouzelnou hůlkou, nebo odříkáte podivnou jazyk motající formuli v latině a modlíté se u toho, aby jste se někde nespletli a místo vysněného porsche se vám neobjevil třeba slon.

Kouzla v životě mohou být i svým způsobem nepostřehnutelná, svým způsobem všední a svým způsobem nám nemusí vlastně ani přijít kouzelná. A každý jako kouzlo může považovat něco jiného.

Když jsem byla malá, myslela jsem si, že plamen na svíčce je kouzlo, které byki způsobeno jiným kouzlem. Bylo pro mě záhadou, jak jednoduchý skluz dřevěné tyčinky po papírové krabičce může založit takový oheň a jak dlouho zvládne plápolat na svíčce, dokud pomalu nevybledne a kouzlo nepomine. (Alespoň do té doby, než mi to bylo ve škole správně fyzikálně vysvětleno a jedno kouzlo mi ze života zmizelo.)

Když nad tím tak přemýšlím, když jsem byla malá, bylo pro mě kouzelné skoro všechno. Přišlo mi jako kouzlo, když se záhadně pod stromečkem objevily dárky, které jsem nikde před tím neviděla a přišlo mi ještě kouzelnější, že Ježíšek přesně věděl, co chci. Přišlo mi kouzelné, jak svítila světýlka na stromečku, jak zamrzla voda na kalužích a jak se z nebe sypal hustý sníh, který dopadal na zem a vytvářel bílé závěje, které vypadali jako ušlehaná smetana. Jako děti hledáme kouzla úplně všude a spousta věcí nám přijde jako z pohádky. Než dopějeme a přijdeme na to, že všechno má nějaké vysvětlení. I to, co se nedá vysvětlit má nějaké vysvětlení, jen jsme na něj zatím nepřišli. (Ale lidstvo je tak hladové po odpovědích, že i tento problém bude nejspíše jednou ostraněn.)

Možná, že člověk ve svém životě trochu toho kouzla v nějaké formě potřebuje. Trochu něčeho záhadného > kouzelného, co mu ten život nějak zpříjemní, co mu ten život nějak obohatí. A pro děti je to vzduch, který dýchají. Protože dětství "bez kouzel" je jako život, který jen přežíváte.
A čím jsme dospělí, tím ten náš svět kouzel upadá a upadá a zmenšuje se a zmenšuje se a jednou možná úplně zmizí úplně a nám zbyde jen obyčejná život bez kouzel.

Jedna věc pro mě ale zůstane kouzlem navždy. A to, když padá hvězda.. Víte, jak se říká "Něco si přej?" Nevím jak vám, ale mně už se dvě věci, co jsem si přála splnili, takže tohle kouzlo... tohle mi nikdo nevezme.