Thinking x Bullshits x Others

Jak ztratit rozum na koleji snadno a rychle

16. april 2017 at 1:17 | Dark Devil |  Others
Žít s 5 dalšími lidmi, který jste před tím nikdy neviděli a najednou s nimi máte strávit 4 měsíce v jednom bytě, kde sice máte pokoj sami pro sebe, ale stěny jsou tak tenké, že okupanti pokojů vedle toho vašeho by stejně tak mohli sedět u vás na koberci a rozdíl nikdo nepozná, může znít jako sranda... Haha... No..



Když jsem se nastěhovala do bytu, myslela jsem si, že jsem to nakonec schytala docela dobře. Bydlím se třemi kluky a se dvěma holkama, před tím jsem bydlela s pěti holkama a docela se divím, že jsem to přežila ve zdraví (a tak dlouho), než mi došla trpělivost a rozhodla se jednat (hlavně proto, že mi kradli jídlo a byli to naprostý dutý hlavy, který mohly propařit celý noci jako nejlepší kamarádky a přes den na sebe ječet po bytě jako hyeny). Každopádně, když jsem se nastěhovala na jinou kolej, myslela jsem si, že to nebude tak zlý. Holky jsem skoro vůbec neviděla a na to, že tu jsou dvě jsem vlastně přišla asi až po čtrnácti dnech toho, co jsem tady bydlela, a kluci byli naprosto v klidu, potichu a když se jednou rozhodli uspořádat pre-drinks party v kuchyni, vždycy do půlnoci ztichly a bylo ticho až do rána, i když v jejich případě spíš až tak do 4 odpoledne, když se probrali (ojedinělé případy nastali, pokud měli brzo ráno školu).

Jenže...

Asi tak po měsíci bydlení tady mi došlo, jak šeredně jsem se v několika případech spletla a jak se z některých expertů vyloupli ještě větší psychopati, než jsem já. (A to jsem si myslela, že to ani nejde).

1. Spolubydlící číslo jedna aka J. po měsící ztratil veškerý stud a kdykoliv opustil stěny své jeskyně a vyrazil do kuchyně, kterou měl hned naproti kuchyni, takže mu během dne přišlo naprosto zbytečný zavírat dveře, si začal prozpěvovat. Co na tom, každej si občas zabroukáme, ne? Jenže on zněl jako umírající velryba i s příslušnou hlasitostí. Někdy mě nezachránily ani sluchátka, takže jsem jen seděla v pokoji na židli a doufala, že si na ten zvuk třeba zvyknu. (A když konečně odjel, protože skončila vyučování? Je tady takový ticho, že mi ten kravál celkem i chybí).
Taky to byl ten největší pařmen, takže pokud se někdo opil a pak zpíval ještě víc, nebo vyprávěl spoilery The Walking Dead na potkání, tak to byl on. Není nic lepšího, než ležet ve 3 ráno v posteli napůl už v komatu, když najednou slyšíte z chodby detaily posledního dílu The Walking Dead. Takže díky, J, za to, že jsi mi prozradil všechno podstatné, aniž bys o tom měl tušení.

2. Jeden záchod na 6 lidí v bytě je celkem špatnej nápad. Zvlášť, když žijete s trollem, kterej tam tráví polovinu dne. Co tam dělá, to fakt nevím, ale pokud chcete použít záchod, je lepší tam jít, i když se vám nechce a prosit všechny svatý, abyste něco udělali, dokud máte příležitost, protože v dalších třech hodinách možná skončíte jako Tycho de Brahe.

3. To samé bohužel platí i pro sprchu. Kamarádka bydlela s pěti dalšíma holkama a díky tomu měli sprchu bloklou snad každý dva tejdny. Člověk by řekl, že bydlet s klukama a jenom se dvěma holkama, když ještě k tomu jedna z nás tří má krátké vlasy, bude jednodušší, ale bohužel, nevím, co tady s jejich sprchama je, ale i ta naše se sem tam blokne a pak máme v koupelně nejen sprchu, ale taky soukromé koupaliště. A protože je to jenom opravdu malinká místnůstka, dostatečně velká na to, abyste se svlékly a přitom sem tam práskly loktem, hlavou nebo kolenem o zeď, než spadnete nosem do sprchy, stačí jen otevřít dveře a můžete si zaplavat i v chodbě.

4. Spolubydlící vedle mého pokoje napravo, mistr D. je typický příklad "mouchy sežerte si mě", naprosto všechno je mu jedno, o nic se nestará a J. to dohání k šílenství, takže jsme tu nedávno měli případ klučičí hádky, která explodovala do obřích rozměrů a dokonce to bylo tak špatné, že spolu ani nechodili pařit a jen na sebe řvali přes půlku chodby. Pokud měli dobrej den, tak J. z kuchyně a D. ze svého pokoje. Horší než holky občas.

5. Co jsem se naučila po několika týdnech bylo, že kluci mezi samou mají dohodu. Pokud spolu jdou všichni tři pařit, druhej den ráno, kdo se první probudí musí dohlídnout na to, že ti dva ostatní jsou ještě naživu tím, že začne bušit na jejich dveře tak dlouho, dokud neotevřou. A co se stane, když neotevřou? Všichni přítomní začnou vyšilovat.
To jsem se takhle jednou ráno vzbudila, když A. bušil na dveře D., který neodpovídal dobrých 10 minut. Když jsem otevřela dveře a zeptala se, o co go, dostalo se mi rychlého vysvětlení a o pět minut později už A. bouchal v mém pokoji na zeď, která stojí mezi mým pokojem a pokojem D. Díky bohu ho to probralo, protože fakt nevim, co bychom tady dělali s mrtvolou. (Hihi).

6. Co mi ale pije krev ze všeho nejvíc je K., spolubydlící, která má pokoj po mé levé straně a která je taky ten troll, co na záchodě tráví polovinu století. Ta holka má vážnej problém, protože jinak si její chování neumím logicky vysvětlit. Nejen, že řeší každou hovadinu, která se stane, jako třeba, když někdo omylem položí mléko na její poličku v lednici, to pak převrátí celej byt narudby a klepe na všechny dveře jak soukromý detektiv Či je to mlíko, jenom aby odhalila, kdo si dovolil spáchat tak hrozný zločin. Prostě nechopím.
Čím se ale dostala na seznam lidí, který za chvilku odstřelím někam hodně daleko je, že mlátí dveřma jako smyslů zbavená. Jasně, naše dveře od pokojů jsou trochu nepraktický, protože pokud je normálně nezavřete za kliku, tak se ozve Velkej třesk a sem tam nám občas všem prostě ujede ruka, třeba když spěcháte na autobus, nebo zapomenete, že vaříte v kuchyni, ale ona vyloženě tříská těma dveřma permanentně, pořád, dokola, víc a víc a víc. A ne během dne, nenenene, během dne ani nevím, že tady je. S úderem 11 hodiny večer rozrazí dveře a začne představení. Občas se bojím, že mi spadne strop na hlavu.... nebo prdne žilka v oku...
...Co říkáte, že s ní mám promluvit? Oh jo, to by možná fungovalo, kdyby se během minulého týdne nerozhodla, že se na mě jen tak z ničeho nic naštve a bude dělat, že tu nejsem. Což tak trochu dohání k šílenství druhou spolubydlící, protože jsme tu teď jen my tři a když K. něco potřebuje, klepe na dveře Jazz, a ona potřebuje pořád něco.... nás tady o rozum připraví všechny.. brzo.

A co mě dostalo nejvíc? Neví, kde je Česká republika. Jakože co? Vždyť jsme jenom v Anglii, ne v Americe, to bych ještě pochopila. ČR neni od UK zase tak daleko, co dělala při zemáku? (Pravděpodobně byla naštvaná bezdůvodně na učitelku a tak jí neposlouchala).

Teď třeba luxuje. Ve čtvrt na jednu ráno. Už 20 minut. Já fakt nevím.

A takhle válčím první rok na koleji v naprosto cizí zemi. Chtěla jsem to, mám to mít. Teď budu trpět. Dobře mi tak. Za chvíli ztratím rozum úplně.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement